KONCERT BYL PŘESUNUT A USKUTEČNÍ SE 21. 10. 2021 V 19 hodin

Dětský sbor Brno 

sbormistryně Valeria Maťašová

• Leoš Janáček (1854–1928): Říkadla, JW V/17, pro 9 hlasů a 10 instrumentalistů
• Bohuslav Martinů (1890–1959): Otvírání studánek, H 354, kantáta pro sóla, recitátora, ženský či dětský sbor a komorní ansámbl
• Hans Krása (1899–1944): Brundibár, dětská opera o dvou dějstvích na libreto Adolfa Hoffmeistera

Rozverná Říkadla z roku 1925 jsou jednou z mála Janáčkových skladeb, která osloví také mladší posluchače. Inspiraci našel jako již několikrát předtím v Lidových novinách, kde v dětské příloze vycházela říkadla s veselými kresbami Josefa Lady, Ondřeje Sekory a Jana Hály. Janáček jich měl doma celou sbírku. Vybral si z nich osm a zkomponoval cyklus skladbiček pro 3 mezzosoprány, klarinet, klavír a dětský bubínek. Premiéra se s velkým úspěchem konala ve dvoraně Besedního domu v Brně 26. října 1925. O rok později skladatel rozšířil Říkadla o dalších deset čísel. Navíc doplnil partituru o další hlasy i nástroje a ohraničil je krátkou předehrou a dohrou. Je také zajímavé, že si Janáček přál, aby při provádění skladby byly promítány barevné obrázky, ale tehdejší možnosti tuto vizi zmařily. Josef Lada vyplnil Janáčkovo přání až v roce 1948, kdy spolu s režisérem Eduardem Hofmanem natočil podle Říkadel kreslený film, což byla zároveň Ladova první zkušenost s animovaným filmem. Na koncertě budou Říkadla provedena s doprovodem originálního filmu.

Otvírání studánek představuje asi nejznámější dílo Bohuslava Martinů. Je to zřejmě dáno autorovou intimní zpovědí v jeho osamělosti a nenaplněné touze po návratu domů, který mu byl komunistickým režimem zapovězen. Není divu, že tento rodák z Vysočiny po domově tolik toužil, když jeho poslední návštěva vlasti se datuje rokem 1938. Snad proto tak pozitivně zareagoval na text poličského rodáka Miroslava Bureše a zkomponoval v roce 1955 tuto křehkou komorní kantátu, která se vrací k prastarému lidovému rituálu spojenému s vítáním jara. Tento zvyk se v díle Martinů propojuje s moudrostí stáří a pochopením lidského údělu opakujícího se po generace.

I letošní ročník festivalu připomene tvorbu určenou pro děti, které byly deportovány do terezínského ghetta za druhé světové války. Tentokrát to bude patrně nejproslulejší dílo spjaté s Terezínem, dětská opera Brundibár Hanse Krásy na text Adolfa Hoffmeistera. Opera původně vznikla pro soutěž, kterou vypsalo v roce 1938 československé ministerstvo školství. Ale dějiny určily jinak a k vyhodnocení soutěže již nedošlo. V roce 1941 se rozhodl ředitel pražského židovského sirotčince Otto Freudenfeld operu provést. Sám skladatel se však již představení neúčastnil, jelikož byl deportován do Terezína. Následně odjel do Terezína i Freudenfeld, jemuž se podařilo klavírní výtah opery do tábora propašovat. Krása ji opětovně zinstrumentoval a slavná premiéra se konala 23. září 1943 v sále Magdeburských kasáren. Opera Brundibár o utlačovateli, kterého společně přemůžou děti a zvířátka, dávala divákům i účinkujícím z řad terezínských dětí na chvíli zapomenout na hrůzný svět kolem. Nemusíme dodávat, že mnozí interpreti se konce války nedočkali, stejně jako autor opery Hans Krása, který byl v říjnu 1944 zavražděn v koncentračním táboře v Osvětimi.

Autor: Jiří Zahrádka